Dh | ZMA Uganda 2013

(Daniel předává dopisovací žezlo, protože už není sám, přibyl český tým. Píše Pavel.)

Náš let proběhl díky Bohu v pořádku včetně odbavení v Enteebe (Kampala). Před letištěm nás čekaly tři auta. Naložili jsme zavazadla a krabice a noční Kampalou jsme ujížděli směr Mityana - Butegu.

Před osmou hodinou jsme byli na místě a přivítali nás pan Stephan a paní Viktorie. Po krátké poradě jsme si do oběda dopřáli odpočinek.

Po obědě, po rozdělení úkolů a obhlídce okolí jsme se pustili do práce. Část týmu odjela do města nakupovat materiál, část kontrolovala fotovoltaiku a zdroj a část nás šla do džungle.

V džungli jsme nejdřív museli vyplašit hady. Pak jsme teprve káceli stromy, ze kterých postavíme lešení pro uložení betonových skruží.

Velká část rýhy pro uložení vodovodního vedení je již vykopána a připravuje se místo, kde bude vlastní studna s čerpadlem.

Zážitkem dne byl asi rychlý a vydatný déšť, který nás celkem promočil.

Dalším zážitkem je pro mě množství všelijakého ovoce.

Zážitkem byl taky večer, který jsme strávili s Joshuou. Vyprávěl trochu o historii školy, trochu o sobě, odpovídal na naše otázky. Na závěr nás naučil zdravit, počítat "jedna, dva, tři" – "emu, byri, satu" a jednu písničku.

Během dne vyvstal hlavní modlitební předmět: zařízení na výrobu elektrické energie nedodává dostatek energie do místní sítě. Modlete se, prosím, za moudrost k vyřešení tohoto problému. Je na tom závislé zprovoznění vodovodu.

Pavel Hurta

(poslední Danielův den bez týmu)

Měl jsem vše pěkně naplánováno, připraveno ... až na to, že jsem zapomněl na hlavní heslo každého pobytu v Africe - TO JE AFRIKA! Je to spíše povzdech, když dojde síla a trpělivost s místními podmínkami.

Ráno déšť jako z konve. Beton, který jsem chtěl dokončit, se míchá v dešti, pracovníci jsou promoklí až na černou kůži.

Instalatér, který měl přidělat umyvadla, se celý den vůbec neukázal. Večer před příjezdem týmu se zjistilo, že na pokojích nejsou doplněna čistá prostěradla.

Ono to s těmi řemeslníky bude asi podobné jako u nás, takže moc velká změna to zase není. Jen mi to vzalo radost a náladu pomáhat.

Obloha zatažená, bouřkově šedá. Všecko je nasycené vlhkem. Ale i takové dny asi k životu, k práci, ke službě, patří.

Děkuji za modlitby a pozdravy. Těším se na příjezd týmu, na ty pěkné bílé tváře, které nevypadají všecky stejně.

Gal 5.16: "Dejte se vést Duchem a nepodlehnete, k čemu Vás táhne Vaše přirozenost." ... tohle si připomínám a chci jít dál, pokud mi to bude s Boží pomocí umožněno.

Daniel

Ráno jsem se probudil do krásné africké bouřky. Čekal jsem, že uvidím po ulici téct proudy vody, ale všecko se během okamžiku vsáklo do suché země. Lidé chytali vodu do všech možných nádob, aby si ušetřili cestu k nejbližšímu potoku nebo veřejnému kohoutku.

Snídani jsem zajišťoval já - míchaná vajíčka s cibulí, rajčaty a nějakými zelenými kuličkami, které jsou prý chutné a zdravé. Chutnaly jako nedozrálé borůvky ... ale byla to zajímavá chuť.

Po snídani přesun (hlavně pomalý posun) po hlavním městě Kampale s cílem: obchod s materiálem. Smlouvání o cenách za jednotlivé materiály bylo zdlouhavé, ale úspěšné. Hlavní město Ugandy se svými obchody blíží západnímu světu. O to bolestnější je pohled za hranici parkoviště nákupního centra. O to markantněji je vidět rozdíl, kde nakupují hlavně místní majetnější vrstvy a běloši. Cestou zpět do Mityany přes vesnice se tato odlišnost jen stále více prohlubovala.

Do školy, která je zároveň dětským domovem, jsme přijeli akorát na konec slavnosti, která byla uspořádána na počest těch, kdo ukončili základní vzdělání. Paní ředitelka měla velkou radost z výsledků těchto žáků, proto uspořádala malou oslavu pro přátele a příbuzné. Ceremoniál se odehrával v dokončené místnosti ubytovny, kde se bude stravovat i náš tým. Škola paní Viktorie je patřičně hrdá na tyto nové prostory.

V podvečer jsme objednávali další dvě postele a kousek lina, abychom mohli zprovoznit další pokoj. Myslím, že ještě pár drobností a bude vše připraveno na příjezd mu-Ček. To znamená běloch z Česka. Každý běloch je muzugu, ale protože tady skoro každý zná fotbalového brankáře Petra Čecha (výslovnost je: Ček), pak mu-Ček udává přesnější původ.

Večeře byla klasická podle místních zvyklostí a v klasickém čase - okolo desáté hodiny večer. Když jsem místním říkal, že se u nás večeří okolo sedmé-osmé hodiny, jen se smáli. Uvidíme, jestli a jak se vzájemně ovlivníme.

Kdo chcete a můžete, nechte se inspirovat a vést verši 20-21 z listu Galatským, 2. kapitoly.

Daniel

(co bylo včera; píše Daniel)

Ráno jsem byl pozván na bohoslužbu místní anglikánské církve. Můj průvodce a přítel Joshua vedl chvály a uváděl celou bohoslužbu. Muzika, zpěv, modlitby byly v klasickém černošském rytmu a klasické zdejší hlasitosti. Mně osobně se to moc líbilo. Kazatel mluvil o vztahu Kaina a Ábela k Bohu - Genesis 4 kapitola.

Po bohoslužbě jsem stihnul krátkou sprchu (5-6- hrníčků vody). Bylo to osvěžující.

Následoval oběd. Byl současně oslavou zakončení vysokoškolských studií jedné slečny. Moc se to ale nelišilo od sobotního zásnubního veselí. Hlasitá muzika, pozvaní zpěváci, dobré jídlo, teplo a mnoho proslovů. Všecko se týkalo vzájemných díků všem, kdo dotyčné pomohli dokončit studia. Strýčkové a tetičky nebrali konce, každý chtěl něco říci.

Cestou pěšky v noci v černošském centru jsem si připadal dost výjimečný a hodně nápadný. Večer jsem byl rád, že mohu v klidu ulehnout (poté, co jsem vyhnal z postele švába) a vychutnávat tiché zvuky přírody, především bzučení moskytů dorážejících na mou síť.

Daniel

Navštívil jsem zásnuby. Byl jsem jeden z padesáti čestných hostí ženicha - nastávajícího.

Neuvěřitelné množství darů včetně půlky krávy a pěti kuřat, která ale po cestě v autě uhynula teplem.

Slavnost trvala od 12 do 18 hod. Celou tu dobu se vlastně představoval ženich nevěstě a nevěsta ženichovi. Oba tábory se střídaly v proslovech, tancích a legraci. Všichni si to náramně užívali. Jenom jeden – vlastně dva, byl tam ještě jeden běloch, profesor matematiky – nerozuměli ničemu, snad jen výrazu "chvála Bohu" (mukama jebaziboj). Bylo tam plno milých lidí.

Taky dobré místní jídlo. Co mě překvapilo, ty neuvěřitelné hory jídla, které všichni snědí – i já. Kupu rýže, matoke (dušené banány polité oříškovou omáčkou), trošku masa, k tomu kasava (dušený kořen), zelí, kus ananasu... Na talíři to vypadá jako hora, ale je to neskutečně lehké jídlo, takže ho není až tak těžké spořádat. Takže v pohodě :-)

Daniel

Po ránu jsme vyjeli vyměnit peníz.

Cesta pokračovala hned k dalšímu cíli: nakoupit krumpáče a hlavně násady. Ty, co tady byly, vypadaly, že jsou z těch nejkřivějších větví, které tu rostou. Museli jsme pro ně do Kampaly (hlavní město Ugandy). V Kampale jsme se snažili prodrat odpolení špičkou. Všichni troubí, pomalu se poposunují, používají množství různých posunků, ale jsou celkem v pohodě. Díky Bohu jsme se dostali včas k obchodu, který jsme navštívili minule, v květnu 2012. Materiál byl částečně skladem a další prý dojede během víkendu. Máme se zastavit v pondělí.

Odjíždíme na periferii Kampaly do universitního městečka Mukono. Tady mě čeká několik oficiálních návštěv a shromáždění. Vím z minulých let, že to znamená hodně proslovů, ale i legrace v řeči, které nerozumím. Stejně tak hodně muziky a tance. Uvidíme.

Díky za modlitby.

Daniel

Istambul

Už v Istambulu cestou z letadla k autobusu zjišťuji, že se blížím do teplých krajin. Je tu 12-13 stupňů - samozřejmě nad nulou (proti mrazům -17°C u nás).

Během čekání nakoupím pár tureckých dobrot, které se budou jistě hodit.

Rwanda

Omylem jsem málem vystoupil ve Rwandě! Měli jsme přestávku a lidi se hrnuli ven. U východu jsem nějak nepoznával letiště ... a skutečně! Na mou otázku mi letuška odpověděla, že budeme za chvíli pokračovat do Ugandy.

Uganda

Ve 2 hodiny ráno našeho času jsem přijel do teplé Ugandy. Odbavení proběhlo po africku - hlavně v klidu - relax - to je heslo asi všeho, co tu probíhá.

Do školy jsem prijel v 7.30 ráno místního času (o dvě hodiny více než u nás).

Do večera jsem se stačil trošku vyspat (.... zde byla zpráva přerušena) ... sorry, vypli proud.... a naplánovat, co se musí připravit do příjezdu týmu.

Snažil jsem se vyměnit peníz, ale stráž v bance si nařídila hodinky dopředu a i když bylo za 10 minut celá, tak oni již měli celou pryč a tudíž banku zavřeli. Protože mají všichni strážci u bank i benzinek kalašnikovy, hůř se s nimi diskutuje.

Večer jsem si zalezl pod síť a usnul jako místní černošské bejby.

Daniel

novější články

vypnout mobilní verzi