Ach, ty akumulátory (2013-02-04 pondělí)

(pondělí Petrovýma očima)

Ráno jsme zjistili, že je elektřina opět vypnutá, baterie se v noci zase vybily. Po snídani jsme tedy s Danielem a Joshuou vyrazili nejdřív do Mityany objednat prkna na nábytek a pak se sadou dvou baterií a pro další věci do Kampaly.

Cestou jsme míjeli vykácený les, který porazili vojáci, když jim vláda nezaplatila žold.

Protože se blížil čas oběda, koupili jsme v jedné vesnici u cesty pečenou kukuřici. Mňam!

A pak už jsme dorazili do Kampaly. Doprava je tady opravdu pro otrlé. Na ulici, kam by se vešla v Evropě jen dvě auta, se na každé důležitější křižovatce snaží nacpat 4-5 aut. Jde opravdu o centimetry. Posouvali jsme se po krocích. Do toho se míchají chodci a spousta lidí na motorkách, kteří, pokud to nejde, to vezmou v klidu po chodníku... Nutno říct, že havárku jsme neviděli, jen občas do sebe ťukly motorky. Jen prostě couvli a nějak se na tu silnici vešli.

Dorazili jsme do čínského obchodu, kde loni kupovali baterie. V prodejně bylo 7 místních chlapů – techniků, 2 asi recepční, účetní a 2 číňani, nejspíš zástupci vedoucí a obchodníci. Zastupovali paní vedoucí, která byla právě na cestě do Dubaje. Snažil jsem se místnímu technikovi vysvětlit problém se špatnými bateriemi, ale bylo to opravdu náročné. Chtěli jsme po nich, aby nám baterie změřili – zkoušeli to voltmetrem bez zátěže, z čehož nemohli opravdu nic zjistit. Vyrazili jsme tedy sami (protože Daniel a Joshua odjeli na další nákup) ke známému technika, co se nám věnoval, abychom vypůjčili měřič baterií. Když jsme se vrátili, změřili jsme baterie a bylo jasno – jedna je špatná! To byl ten problém, proč jsme neměli dost energie.

Mimo prodejnu nám ještě nabídl jiné, americké baterie, ale na to jsem počkal až na kluky, abychom se poradili. Mezitím nám nechali tu druhou baterii nabíjet.
Přijeli kluci a Daniel a vyrazili jsme koupit měřák baterií, protože ten, co jsme použili na měření v poledne, jsme si nemohli půjčit a podívat se na nabízené baterie. Měřáky prodával jeden známý našeho technika v jedné kampalské pasáži. V pasážích se dá se koupit snad úplně všechno.

Na bateriích jsem ale nemohl najít, co je to vůbec za baterie. Náš technik nám nabízel i delší záruku, kterou bychom ale asi uplatnili tak maximálně na místím parkovišti taxíků... Mimochodem nic takového jsem ještě neviděl. Taxík vedle taxíku na ploše asi tak autobusového nádraží na Florenci...

Když jsme odcházeli, že je nevezmeme, nabízel nám i to, že od nás odkoupí měřák na baterie a půjčí nám ho. To nás definitivně odradilo.

Vyrazili jsme tedy zpět do obchodu a Daniel začal vyjednávat delší záruku. Číňan nám to ale nemohl dát bez toho, aby se poradili s vedoucí a ostatními, což zabere nějaký čas. Odskočili jsme si tedy do vedlejší hlavní třídy na poštu koupit známky a poslat pohledy. Po návratu do prodejny nám číňan řekl, že nám delší než půlroční záruku dát nemůže ani kdybychom chtěli připlatit. Zaplatili jsme tedy – bylo už po zavírací hodině – naložili baterie a jeli se najíst, protože od poledního kukuřičného klasu jsme nejedli. Dojeli jsme k benzínce u které byla Java's cafe, kde jsme se moc dobře najedli a jako zákusek si dali ovocný mix. Skvělá směs ananasu, papáje a melounu...

Pak jsme se vydali na cestu zpět. Na kraji Kampaly jsme se zastavili ještě v obchodě pro barvu, aby holky mohly domalovat třídy. Obchod byl skvělý! Když se nás zeptali, jaký odstín modré barvy chceme, trochu jsme znejistěli, ale namíchali nám přesně tu, co jsme chtěli. Navíc byli výborně vybaveni. Tak příště pojedeme rovnou sem! A teď už opravdu domů!

Ještě než jsme ulehli, vypnula elektřina. Baterie neunesly Františkovo svařování žebříku. Ale ráno jsem baterie zapojil, přes den vyrovnal, večer zapojil nové a... jedeme!!! Díky Bohu!

Petr Hodec, Brno