Koukám slonovi do oka (2013-02-12 úterý)

(píše Pavel)

Úterý - další den v parku

Dnešní den začal pro mě velmi neobvykle. Probudil mne slon. Zachutnaly mu čerstvé listy akácií kolem bungalovů, ve kterých jsme ubytováni. Nebyl to sen. Jen jsme už druhý den v Elisabeth national parku a na slony máme štěstí.

Otevřel se pro mě úplně nový rozměr světa, který jsem dříve vnímal jen prostřednictvím zoologických zahrad. Pokud čtete Bibli, je tam slíbeno, že tady na zemi poznáváme Boží věci jen částečně, ale až se s Ním potkáme, tak prožijeme plné poznání. Tady to platí doslova. Díval jsem se slonovi přes okno přímo do tváře.

Po snídani jsme se rozloučili s hlavní částí parku a jeli jsme do blízkého deštného pralesa. Průvodce nám během skoro dvouhodinové procházky ukazoval různé zajímavosti.

Třeba se nesmíte zastavit na mravenčí stezce, protože mravenci vás neobejdou, ale vezmou to přímo přes vás.

Naši dvoudenní návštěvu safari jsme zakončili malým koupáním a výukou plaveckých dovedností našich zdejších přátel.

Návštěva parku se neobešla bez loučení. Při odjezdu nás vyprovodilo několik sloních stádeček.

Pak už nás čekala dlouhá cesta do Butega. Cestování po místních komunikacích je opravdu zážitek, protože tady se žije na ulicích a je jedno, jestli je den nebo noc. Do Butega jsme dorazili ve 2 hodiny nad ránem, díky Bohu a našim řidičům v pořádku. Ale to už bude další kapitola.

Pavel H.