Slavnost pro děti (2013-02-13 středa)

(To už jste zpátky? Že nedáte nikdo vědět, co se děje! Honza)
(píše Daniel: Sorry věrný brachu!!!!! Ano jsem zpět. Neboj se, nezapoměl jsem na tebe, jen čas plyne teď mnohokrát rychleji. Posílám stručné doplnění blogu:)

Středa 13.2. Závěrečný den.

Po vydatném spánku jsme se občerstvili poslední ugandskou snídaní a rozdělili si povinnosti. S paní Viktorií jsme se dohodli, že poslední den uspořádáme párty pro děti včetně slavnostního obědu. Někteří se pustili do příprav her a soutěží.

Petr dělal průběžná měření pro vypracování prvního ugandského manuálu solární eletrárny.

Jaroslav se vydal na nákup pochutin, které jsme si chtěli odvézt domů. Uvidíme, jestli nás celníci pustí přes hranice s ananasy, cukrovou třtinou či masalou.

Odpoledne jsme servírovali dětem oběd, hráli hry a rozdávali dárky. Byla to milá a příjemná tečka za naším pobytem.

Na závěr odpoledního programu jsme obdarovali i místní učitele. Většina z nich dostala malý panel - sluneční kolektor, dostatečný pro dvě žárovky. Jednomu učiteli jsme darovali stůl a dvě židle, další dostal dobré boty.

Po večeři jsme si sedli s Viktorií, Stephanem a s jejich syny k společnému plánování a povídání: Co dál? Shodli jsme se, že v Guest housu (ubytovně) jsou schopni ubytovat na místní poměry ve velice dobrých podmínkách skupiny turistů nebo dobrovolných pracovníků. Turistickým lákadlem mohou být nejen dobré ubytovací služby, ale možnost podniknout výlety do okolí, do Safari nebo navštívit místní rodiny. Určitá část z denního poplatku za ubytování půjde na podporu školy-sirotčince.

Po závěrečném vzájemném požehnání jsme se odebrali na pár hodin na naše zasíťovaná lůžka.

Třicet minut po půlnoci (tzn. ve čtvrtek časně ráno) jsme se naskládali do aut a odjeli na letiště.

Nashle zase někdy v Mityaně - Butegu.

Daniel