Navštívil jsem zásnuby. Byl jsem jeden z padesáti čestných hostí ženicha - nastávajícího.
Neuvěřitelné množství darů včetně půlky krávy a pěti kuřat, která ale po cestě v autě uhynula teplem.
Slavnost trvala od 12 do 18 hod. Celou tu dobu se vlastně představoval ženich nevěstě a nevěsta ženichovi. Oba tábory se střídaly v proslovech, tancích a legraci. Všichni si to náramně užívali. Jenom jeden – vlastně dva, byl tam ještě jeden běloch, profesor matematiky – nerozuměli ničemu, snad jen výrazu "chvála Bohu" (mukama jebaziboj). Bylo tam plno milých lidí.
Taky dobré místní jídlo. Co mě překvapilo, ty neuvěřitelné hory jídla, které všichni snědí – i já. Kupu rýže, matoke (dušené banány polité oříškovou omáčkou), trošku masa, k tomu kasava (dušený kořen), zelí, kus ananasu... Na talíři to vypadá jako hora, ale je to neskutečně lehké jídlo, takže ho není až tak těžké spořádat. Takže v pohodě :-)