mu-Ček (pondělí)

Ráno jsem se probudil do krásné africké bouřky. Čekal jsem, že uvidím po ulici téct proudy vody, ale všecko se během okamžiku vsáklo do suché země. Lidé chytali vodu do všech možných nádob, aby si ušetřili cestu k nejbližšímu potoku nebo veřejnému kohoutku.

Snídani jsem zajišťoval já - míchaná vajíčka s cibulí, rajčaty a nějakými zelenými kuličkami, které jsou prý chutné a zdravé. Chutnaly jako nedozrálé borůvky ... ale byla to zajímavá chuť.

Po snídani přesun (hlavně pomalý posun) po hlavním městě Kampale s cílem: obchod s materiálem. Smlouvání o cenách za jednotlivé materiály bylo zdlouhavé, ale úspěšné. Hlavní město Ugandy se svými obchody blíží západnímu světu. O to bolestnější je pohled za hranici parkoviště nákupního centra. O to markantněji je vidět rozdíl, kde nakupují hlavně místní majetnější vrstvy a běloši. Cestou zpět do Mityany přes vesnice se tato odlišnost jen stále více prohlubovala.

Do školy, která je zároveň dětským domovem, jsme přijeli akorát na konec slavnosti, která byla uspořádána na počest těch, kdo ukončili základní vzdělání. Paní ředitelka měla velkou radost z výsledků těchto žáků, proto uspořádala malou oslavu pro přátele a příbuzné. Ceremoniál se odehrával v dokončené místnosti ubytovny, kde se bude stravovat i náš tým. Škola paní Viktorie je patřičně hrdá na tyto nové prostory.

V podvečer jsme objednávali další dvě postele a kousek lina, abychom mohli zprovoznit další pokoj. Myslím, že ještě pár drobností a bude vše připraveno na příjezd mu-Ček. To znamená běloch z Česka. Každý běloch je muzugu, ale protože tady skoro každý zná fotbalového brankáře Petra Čecha (výslovnost je: Ček), pak mu-Ček udává přesnější původ.

Večeře byla klasická podle místních zvyklostí a v klasickém čase - okolo desáté hodiny večer. Když jsem místním říkal, že se u nás večeří okolo sedmé-osmé hodiny, jen se smáli. Uvidíme, jestli a jak se vzájemně ovlivníme.

Kdo chcete a můžete, nechte se inspirovat a vést verši 20-21 z listu Galatským, 2. kapitoly.

Daniel