(poslední Danielův den bez týmu)
Měl jsem vše pěkně naplánováno, připraveno ... až na to, že jsem zapomněl na hlavní heslo každého pobytu v Africe - TO JE AFRIKA! Je to spíše povzdech, když dojde síla a trpělivost s místními podmínkami.
Ráno déšť jako z konve. Beton, který jsem chtěl dokončit, se míchá v dešti, pracovníci jsou promoklí až na černou kůži.
Instalatér, který měl přidělat umyvadla, se celý den vůbec neukázal. Večer před příjezdem týmu se zjistilo, že na pokojích nejsou doplněna čistá prostěradla.
Ono to s těmi řemeslníky bude asi podobné jako u nás, takže moc velká změna to zase není. Jen mi to vzalo radost a náladu pomáhat.
Obloha zatažená, bouřkově šedá. Všecko je nasycené vlhkem. Ale i takové dny asi k životu, k práci, ke službě, patří.
Děkuji za modlitby a pozdravy. Těším se na příjezd týmu, na ty pěkné bílé tváře, které nevypadají všecky stejně.
Gal 5.16: "Dejte se vést Duchem a nepodlehnete, k čemu Vás táhne Vaše přirozenost." ... tohle si připomínám a chci jít dál, pokud mi to bude s Boží pomocí umožněno.
Daniel