Míša roztřídila fotky do celkem hodně jednotlivých galerií, takže mi trochu uniká, které všecky galerie jsou z Ugandy a které ne ... http://miskalove.rajce.idnes.cz/ poprosím asi Míšu, aby udělala seznam jenom ugandských galerií.

(Dneska jsem měl možnost opsat SMSky z Danielova mobilu, tak tu je máte. Nakonec byly jenom dvě. Daniel to posílal z ugandského telefonního čísla a zřejmě s tím naši operátoři mají problém.)

10 .2. 2013  21:10 místního času

Dorazili jsme do národního parku Queen Elizabeth National Park. Potkali jsme lvy na 25, levharta na 6 mterů a slony na 10, což bylo skoro nebezpečný
Daniel
 

11. 2. 2013 20:30 místního času

Slonice nás donutila k ústupu. Viděli jsme množství krokodýlů, hrochů, orlů a dalších zvířat. Měli jsme výbornou večeři: rybu Tilapia. 


-h-

Tak houbelec, ty poslední dvě nebyly poslední. Zapomněl jsem ještě na tyhle.

Ta první "jsme na rovníku" je zřejmě z výletu do Ugandského národního parku. Je na ní vidět celý náš misijní tým - napočítali jsme 10 našich

Ahoj světe!

Tak poslední dvě fotky z první Danovy dávky jsou zde. Tentokrát jsou z krátké zastávky během letu z Afriky domů do Česka. Ta zastávka byla Istambul, největší město Turecka (bacha - není to hlavní město Turecka, to je Ankara). A koukám na Wiki, že to celou dobu píšem blbě. Správně je: Istanbul (s "n" vprostřed).

Druhá várka obrázků, tentokrát z onoho výletu, kde misijní tým trávil dva dny (pondělí a úterý) zaslouženého odpočinku po vykonané práci. Pak už je ve středu čekala jen rozlučková slavnost a odlet domů do Čech.

Tak konečně dorazily první fotky! Sice trošku mrňavé, ale aspoň něco :-) Vzhledem k tomu, že informace mám strohé, něco k tomu vždycky dodám :-)

Takhle naši odhodlaní pracovníci dopravovali skruže, když se stavěla studna. Na téhle fotce je vidět

No ... měly by.

Daniel už se ptal, jestli sem jdou fotky dávat. A už na ně netrpělivě čekám, abych je sem mohl začít věšet. Doufám, že budou i trochu okomentované, abychom my čtenáři těchto afrických zážitků byli vtaženi do úžasného děje, který se odehrál při hledání pramene vody tam daleko v horké Africe.

Honza

(píše Daniel)

Hotel Amiral v Istambulu nás v pátek ráno královsky pohostil výbornou snídaní. Matoké ani smažené banány to nebyly, ale bylo to dobré. Mysleli jsme, že se ještě půjdeme podívat na pamětihodnosti Istambulu, ale začalo vydatně pršet a z procházky nebylo nic.

Celý náš tým se tedy sešel naposledy ve foyer (čti: foajé) hotelu a začali jsme s hodnocením

(píše Daniel)

Komentář k posledním dvěma dnům.

Čtvrtek 14. 2.

Na letišti nás čekalo milé překvapení, protože letuška, která přijímala naše letenky a zavazadla k odbavení, uměla česky pozdravit: Dobrý den. Prý má kamarádku z Čech a ta ji něco naučila.

Let do Istambulu nás definitivně oddělil od Afriky. Díky Bohu vše proběhlo v pořádku a těsně před polednem

(To už jste zpátky? Že nedáte nikdo vědět, co se děje! Honza)
(píše Daniel: Sorry věrný brachu!!!!! Ano jsem zpět. Neboj se, nezapoměl jsem na tebe, jen čas plyne teď mnohokrát rychleji. Posílám stručné doplnění blogu:)

Středa 13.2. Závěrečný den.

Po vydatném spánku jsme se občerstvili poslední ugandskou snídaní a rozdělili si povinnosti. S paní Viktorií