Tak houbelec, ty poslední dvě nebyly poslední. Zapomněl jsem ještě na tyhle.

Ta první "jsme na rovníku" je zřejmě z výletu do Ugandského národního parku. Je na ní vidět celý náš misijní tým - napočítali jsme 10 našich

Ahoj světe!

Tak poslední dvě fotky z první Danovy dávky jsou zde. Tentokrát jsou z krátké zastávky během letu z Afriky domů do Česka. Ta zastávka byla Istambul, největší město Turecka (bacha - není to hlavní město Turecka, to je Ankara). A koukám na Wiki, že to celou dobu píšem blbě. Správně je: Istanbul (s "n" vprostřed).

Druhá várka obrázků, tentokrát z onoho výletu, kde misijní tým trávil dva dny (pondělí a úterý) zaslouženého odpočinku po vykonané práci. Pak už je ve středu čekala jen rozlučková slavnost a odlet domů do Čech.

Tak konečně dorazily první fotky! Sice trošku mrňavé, ale aspoň něco :-) Vzhledem k tomu, že informace mám strohé, něco k tomu vždycky dodám :-)

Takhle naši odhodlaní pracovníci dopravovali skruže, když se stavěla studna. Na téhle fotce je vidět

No ... měly by.

Daniel už se ptal, jestli sem jdou fotky dávat. A už na ně netrpělivě čekám, abych je sem mohl začít věšet. Doufám, že budou i trochu okomentované, abychom my čtenáři těchto afrických zážitků byli vtaženi do úžasného děje, který se odehrál při hledání pramene vody tam daleko v horké Africe.

Honza

(píše Daniel)

Hotel Amiral v Istambulu nás v pátek ráno královsky pohostil výbornou snídaní. Matoké ani smažené banány to nebyly, ale bylo to dobré. Mysleli jsme, že se ještě půjdeme podívat na pamětihodnosti Istambulu, ale začalo vydatně pršet a z procházky nebylo nic.

Celý náš tým se tedy sešel naposledy ve foyer (čti: foajé) hotelu a začali jsme s hodnocením

(píše Daniel)

Komentář k posledním dvěma dnům.

Čtvrtek 14. 2.

Na letišti nás čekalo milé překvapení, protože letuška, která přijímala naše letenky a zavazadla k odbavení, uměla česky pozdravit: Dobrý den. Prý má kamarádku z Čech a ta ji něco naučila.

Let do Istambulu nás definitivně oddělil od Afriky. Díky Bohu vše proběhlo v pořádku a těsně před polednem

(To už jste zpátky? Že nedáte nikdo vědět, co se děje! Honza)
(píše Daniel: Sorry věrný brachu!!!!! Ano jsem zpět. Neboj se, nezapoměl jsem na tebe, jen čas plyne teď mnohokrát rychleji. Posílám stručné doplnění blogu:)

Středa 13.2. Závěrečný den.

Po vydatném spánku jsme se občerstvili poslední ugandskou snídaní a rozdělili si povinnosti. S paní Viktorií

Nějak mi naši cestovatelé zapomněli dát vědět, že už jsou doma. Už jsem měl starost, jestli žijou, že se tak dlouho neozývají a na mejly do schránky, která v Africe jediná fungovala, nikdo nereaguje ... tak jsme zavolali Danově manželce (abych zbytečně nevolal do Afriky) ... a oni už jsou všickni doma! Asi zničení a odpočívají :-) ....

... no, hlavně to musím napsat sem pro internetový svět, že i když nemám zprávy, tak to neva, hlavně, že jsou všichni v pořádku doma.

Honza

(píše Pavel)

Úterý - další den v parku

Dnešní den začal pro mě velmi neobvykle. Probudil mne slon. Zachutnaly mu čerstvé listy akácií kolem bungalovů, ve kterých jsme ubytováni. Nebyl to sen. Jen jsme už druhý den v Elisabeth national parku a na slony máme štěstí.

Otevřel se pro mě úplně nový rozměr světa, který jsem dříve vnímal jen prostřednictvím zoologických