(píše Daniel)

Hotel Amiral v Istambulu nás v pátek ráno královsky pohostil výbornou snídaní. Matoké ani smažené banány to nebyly, ale bylo to dobré. Mysleli jsme, že se ještě půjdeme podívat na pamětihodnosti Istambulu, ale začalo vydatně pršet a z procházky nebylo nic.

Celý náš tým se tedy sešel naposledy ve foyer (čti: foajé) hotelu a začali jsme s hodnocením

(píše Daniel)

Komentář k posledním dvěma dnům.

Čtvrtek 14. 2.

Na letišti nás čekalo milé překvapení, protože letuška, která přijímala naše letenky a zavazadla k odbavení, uměla česky pozdravit: Dobrý den. Prý má kamarádku z Čech a ta ji něco naučila.

Let do Istambulu nás definitivně oddělil od Afriky. Díky Bohu vše proběhlo v pořádku a těsně před polednem

(To už jste zpátky? Že nedáte nikdo vědět, co se děje! Honza)
(píše Daniel: Sorry věrný brachu!!!!! Ano jsem zpět. Neboj se, nezapoměl jsem na tebe, jen čas plyne teď mnohokrát rychleji. Posílám stručné doplnění blogu:)

Středa 13.2. Závěrečný den.

Po vydatném spánku jsme se občerstvili poslední ugandskou snídaní a rozdělili si povinnosti. S paní Viktorií

Nějak mi naši cestovatelé zapomněli dát vědět, že už jsou doma. Už jsem měl starost, jestli žijou, že se tak dlouho neozývají a na mejly do schránky, která v Africe jediná fungovala, nikdo nereaguje ... tak jsme zavolali Danově manželce (abych zbytečně nevolal do Afriky) ... a oni už jsou všickni doma! Asi zničení a odpočívají :-) ....

... no, hlavně to musím napsat sem pro internetový svět, že i když nemám zprávy, tak to neva, hlavně, že jsou všichni v pořádku doma.

Honza

(píše Pavel)

Úterý - další den v parku

Dnešní den začal pro mě velmi neobvykle. Probudil mne slon. Zachutnaly mu čerstvé listy akácií kolem bungalovů, ve kterých jsme ubytováni. Nebyl to sen. Jen jsme už druhý den v Elisabeth national parku a na slony máme štěstí.

Otevřel se pro mě úplně nový rozměr světa, který jsem dříve vnímal jen prostřednictvím zoologických

(píše Milan)

Pondělí - Národní park

Ráno jsme vstali ještě za tmy. Místo snídaně jsme slupli jen několik banánů a vyrazili jsme směr park.

Měli jsme štěstí. Narazili jsme na skupinku čtyř lvů, kteří se slunili na kamenech a zřejmě sytí nejevili moc zájmu o nás ani o nedaleké antilopy. Viděli jsme stádečka antilop, prasat bradavičnatých, paviány, spoustu nádherných

(Dnes 9:37 přišel mejl od Daniela)

Ahoj. Tak se po nekolika dnech dostavam na internet. Byli jsme v narodnim parku kde jsme nemeli internet.

Mel jsem dojem, ze Ti posilam smsky, ktere budou jako kratke zpravy na blog. Asi jsme se nepochopili. Nekteri clenove rodin se dotazovali co se s nami deje, ze nemaji na blogu zpravy.

Posilam clanky, ktere napsali clenove tymu jako doplneni mych sms. Pokud moje sms mas, tak je tam dej taky i s temi clanky.

Diky Daniel
 

(já Honza = věšeč na blog:)

SMSky jsem netrpělivě očekával, ale nic nepřišlo. To mě teda fakt mrzí. Poprosil jsem Dana, aby mi SMSky znova poslal nebo přepsal do mejlu, abych vám jejich obsah mohl zprostředkovat.

Během dneška dám sem na blog zprávy za pondělí a úterý, co mi dnes ráno přišly mejlem.

aneb: Poreč, matoke a bramboráky!

(po několika dnech píše opět Daniel)

Sobota.

Tak jsem se konečně dostal na řadu a mohu znovu napsat pár svých pocitů z výjezdu.

Je neskutečně krásný, že jsme mohli dnes zakončit všecky velké i malé projekty! Třeba pověšení zrcadel, namalování tabulky nad kohoutek vodovodu

(píše Jaroslav)

Pátek 8.2.

Hledání pramene vody.

Tento můj osobní pohled (a dík) na celou část pracovního výjezdu se připojuje k postřehům ostatních účastníků uvedených na www.dh.pise.cz.

Po příjezdu jsme byli jako vždy mile přijati a stali jsme se součástí školy i celého prostředí. Já jsem vnímal celou akci a řadu neznámých, které ve mně vzbuzovaly

(píše Pavel)

Mu džabale muzungu!
Právě jsem vás pozdravil v jazyku Luganda slovy: Moji bílí přátelé! Tento pozdrav už jsme začali používat úplně všichni. Ale zpět k dnešnímu dni.

Nádherné ráno bylo předzvěstí dalšího pěkného dne.

Dnešek byl ve znamení zprovoznění vodovodu. Zapojili jsme čerpadlo, propojili vodovod do ubytovny a odtud přidali kus souběžné trasy zpět, aby bylo umožněno i dalším lidem nabírat vodu.

Neoficiální zahájení provozu – otočení kohoutkem – provedl Jára a přitom pokropil (schválně) Steva a několik přihlížejících dětí. Kde se vzalo, tu se vzalo, najednou bylo kolem plno kanystrů na vodu a děti je začaly okamžitě plnit. Vodou se nešetřilo, protože jsme potřebovali vyčerpat studnu, aby se voda u pramene pročistila. Byl to pro mě, který jsem bez přemýšlení zvyklý otočit páku vodovodní baterie, velmi zvláštní pocit. Zvlášť, když jsem viděl ty děti kolem, jejich údiv a zároveň radost ve tváři.

Do večera se provedlo ještě pár úprav. Pokračovala práce na uložení kanalizace, přívodu vody do jednotlivých pokojů ubytovny a propojení elektrického vedení. Černí i bílí kluci zahrnovali hlavní trasu vodovodu. Dopoledne i odpoledne probíhala práce i ve třídách. Vymalovali a uklidili jsme další dvě třídy.

Druhým zážitkem dnešního dne pro mě bylo: Když jsme s Františkem zahrnovali kus výkopu, požádal jsem jednoho černouška, aby donesl buben a bubnoval. Spolu s ostatními dětmi jsme pak do rytmu tance hutnili navršenou hlínu.

Večer jsme navštívili další učitele a na úplný závěr dne jsme ještě prožili společné setkání a rozhovor se Stevem a Viktorií.

Jsem vděčný za den plný zážitků, legrace, práce a Boží ochrany a pomoci.

Díky za vaše modlitby a podporu nás tady v Butegu.

Pavel Hurta

(Jestli jste taky nerozuměli Petrově poslední větě v článku o akumulátorech, tu je Danielovo doplnění.)

Otázka z domova:

Nechápem doma (ani s dědou slaboproudařem) větu: "Ale ráno jsem baterie zapojil, přes den vyrovnal, večer zapojil nové a... jedeme!!!"
- Když ráno zapojil jedny tak proč večer zapojoval druhé?
- Co znamená vyrovnat baterie? Nevyrovnával třeba sluneční panely?
... ale i kdybychom ničemu nerozuměli, to neva, slovo "jedeme!" je jasné a krásné :-) Bohu Díky!

Odpověď z Afriky (Daniel):

Samo, asi to zní pěkně divně. Ale bylo to takto:

Ráno Petr zapojil baterie, ale jedna byla špatná. Odjeli jsme do Kampaly, kde jsme koupili nové a ty jsme večer zapojili a jedem! Asi tak to bylo myšleno. Vyrovnat baterie znamená dokoupit správnou baterii do páru. Baterie pracují v párech, proto je Petr musel vyrovnat.
 

(píše Vlastík)

Středa 6.2.2013 Mityana

Čo jsme dnies robili?  Na to si teraz (22.45) ťažko vzpomínám. Lebo dnešní večer bol naozaj pre mňa ale velmi velmi náročný. Hráli jsme večer společenskou hru "Zlaté Česko - otázky a odpovědi". A sada otázek ze školních lavic byla pro mne opravdu v současné chvíle nepřekonatelná. Pochopitelně jsem hru s přehledem vyhrál,

(František stvořil úterní báseň)

Z Perknova do Afriky
je to kus veliký.
Ale pro dobro věci
to za to stojí přeci.
V Africe je málo vody,
nechodí tu do hospody.
Když vodovod uděláme,
dobrý pocit z toho máme.
Místní nás tu rádi mají
a taky nám pomáhají.
Problémy tu řešíme,
ani trochu nehřešíme.
Je tu ale sranda,
pozdravuje Franta.

Perknov je rodná hrouda Františka - našeho hlavního svářeče/zámečníka.

Děkuji za všechny vaše modlitby a přímluvy!

Daniel

(píše Tadeáš)

V pondělí jsme vstali jako obvykle, posnídali jsme, něco si řekli o tom, co budeme dnes dělat a co se bude dít.

Rozdělili jsme se do čtyř skupin, jedna pracovala u studny, druhá ve třídách třetí jela do města kvůli nefunkčním baterkám od solární elektrárny a čtvrtá vyráběla nábytek.

Já pracoval s Milanem na výrobě nábytku a stolů. Nejdříve jsme si museli vzít stůl jako ponk a mohlo se jít pracovat. Práce utíkala rychle, protože jsme nemuseli řezat ručně. Pomocí elektřiny bylo vše brzo nařezáno a mohlo se jít brousit, vrtat a šroubovat.

K broušení a vrtání jsme měli jednoho malého pomocníka ze školy. Ze začátku se vrtačky bál, ale pak chtěl vrtat do všeho :-).

Kolem nás byla spousta dětí, které zajímalo, co a jak děláme.

Pomalu se blížila doba večeře, všichni jsme byly hladoví a natěšení na jídlo.

Po večeři jsme si shrnuli celý den, jak proběhnul, co se nám líbilo atd. Potom, kdo chtěl, šel hrát hru nebo dát horizontal position (vodorovnou polohu).

Za tým psal Tadeáš z Náchoda
 

(pondělí Petrovýma očima)

Ráno jsme zjistili, že je elektřina opět vypnutá, baterie se v noci zase vybily. Po snídani jsme tedy s Danielem a Joshuou vyrazili nejdřív do Mityany objednat prkna na nábytek a pak se sadou dvou baterií a pro další věci do Kampaly.

Cestou jsme míjeli vykácený les, který porazili vojáci, když jim vláda nezaplatila žold.

Protože se blížil

(neděle očima Michaely)

Neděle (den pátý, 3. 2. 2013)

Dnešní ráno jsme se všichni opět sešli u našeho stolu. Jelikož je neděle a bude bohoslužba, tak jsme dnes neměli ranní chvilku. Jen jsme posnídali vaječnou omeletu a pomalu jsme vyrazili směr Kampala – hlavní město. Měli jsme jet všichni, ale Daniel byl nucen tu zůstat a Petr se snažil vyřešit problém s elektrikou.
Jeli

(píše Milan)

Dobrý večer z Ugandy.

Náš tým má za sebou další, myslím, že velmi úspěšný den.

Zatímco já s Tadeášem jsme jeli nakupovat prkna na lávku ke studni a zjišťovat ceny nábytkových doplňků, děvčata jela s Danem na nákupy do Kampaly. Zbytek týmu pilně pokračoval v práci na dokončení studny. Úspěšně za pomoci místních dopravovali dolů skruž po skruži. Odpoledne jsme se prací u studny účastnili už i já s Tadeášem.

Spouštění skruží přes trojnožku bylo trochu dramatické. Jednou se nám přetrhlo lano a podruhé gumový popruh, takže skruže byly dole rychleji než by se nám líbilo. Ztráty byly naštěstí jen na skružích.

Na konci dne bylo téměř hotovo, za což celý tým sklidil pochvalu a pozvání na večerní pivko do jedné z hospůdek v Mityaně.

Petr a Pavel si ještě mezitím odskočili s Joshuou do místního rádia, kde má Joshua svůj pořad.

Z hotelu Enro v Mityaně za zbytek týmu pozdravuje do ČR

Milan

(píše Klára)

Dnešní vstávání bylo kruté.  Zburcovalo nás mohutné startování motorky a další neidentifikovatelné zvuky. Leč snídaně, při které jsem konečně ochutnala slavné matoke (dušená banánová kaše bez chuti, chutnající jako neslané brambory), nás postavila na nohy.

Hned po ránu se na dvoře objevilo asi 10 žlutých andělů (jak je nazývá Daniel), v rukou krumpáče a lopaty a s nimi napochodovali dva chlapíci. Jeden se samopalem, druhý s proutkem. "Žlutí andělé" jsou vězni, kteří jsou najati na práci. Jeli jak fretky, i když ... kdo by nejel, kdyby nad nim stál jeden černoch se samopalem a občas byl druhým popíchnut proutkem.

Začali jsme pracovat, každý podle svých instrukcí.

Já s Míšou se snažíme připravit třídy, do kterých se v pondělí vrátí děti z dvouměsíčních prázdnin. Je to trochu výzva, protože jen dojet nakoupit barvy do bahna plné Mityany (celý den lilo), je na dvě hodiny. Obchodníci mají všechno poměrně na háku a chtít doklad si opravdu člověk rozmyslí.

Co mě fascinuje, je krása a bohatost přírody: ovoce od banánu, manga (které mi dnes málem spadlo na hlavu) přes chlebovníky, papáje, kávovníky až po další úžasné plody.

Dál mě fascinuje projekt, na kterém makají chlapi – přívod vody. Je to spousta práce za poměrně těžkých podmínek.

Večer usínáme při zvuku cikád a ptáků.

Klára